Jak pěstovat levanduli v zahradě a udržet ji krásnou

Výběr správné odrůdy levandule pro zahradu

Levandule patří mezi nejoblíbenější aromatické rostliny a dokáže proměnit každou zahradu v místo, kam se budete rádi vracet. Ta nádherná vůně a fialové odstíny květů prostě mají něco do sebe. Jenže než si pořídíte první keřík, měli byste vědět, že ne každá levandule se hodí všude. Záleží totiž na tom, jaké máte klima, jakou půdu a co vlastně od levandule očekáváte.

Anglická levandule, neboli Lavandula angustifolia, je pro naše podmínky skvělá volba. Vydrží i pořádné mrazy až kolem minus patnácti stupňů, takže se nemusíte bát, že vám přes zimu vymrzne. Roste pěkně kompaktně a hustě, což z ní dělá ideálního kandidáta na nízké živé plůtky nebo lemování záhonů. A ta vůně! Právě proto se hodí nejen do zahrady, ale taky do kosmetiky nebo na výrobu éterických olejů.

Chcete levanduli, která kvete déle? Pak se podívejte na francouzskou levanduli, což je Lavandula stoechas. Poznáte ji snadno podle těch výrazných lístečků na vrcholu květů – vypadají trochu jako králičí uši. Tahle odrůda má ale ráda teplo a zimu tak dobře nesnáší. Pokud bydlíte v chladnější oblasti, pěstujte ji raději v květináči, který na zimu přesunete dovnitř.

Lavandin je zajímavý kříženec anglické a širokolisté levandule a rozhodně nejde přehlédnout. Roste do mohutných keřů, klidně až osmdesát centimetrů vysokých, a má spoustu květů. Proto se taky hojně pěstuje komerčně – má hodně éterických olejů. Jenže pozor, semena z něj nezískáte, množit ho musíte z řízků.

Co se týče půdy, tady to levandule nemá nijak složité. Většina odrůd chce propustnou, spíš chudší půdu, která není kyselá. Jílovitá těžká půda je problém – drží moc vody a kořeny můžou začít hnít. Máte takovou půdu? Přimíchejte písek a štěrk, nebo vysaďte levanduli na vyvýšený záhon.

A ještě něco důležitého – slunce. Levandule bez něj prostě nemůže. Potřebuje tak šest hodin přímého světla denně, jinak bude zakrslá, málo kvést a bude náchylnější k nemocem. Ve stínu sice přežije, ale radost z ní mít nebudete.

Ideální stanoviště a půdní podmínky

Levandule není žádná náročná diva, ale chce to, co je zvyklá ze svého středomořského domova. A pojďme si říct na rovinu – podmínky tam jsou hodně jiné než u nás.

Slunce je pro levanduli naprostá jednička. Bez něj to prostě nejde. Potřebuje aspoň šest až osm hodin přímého slunečního svitu denně. Nejlépe jí bude na jižní nebo jihozápadní straně, kde se může celý den vyhřívat na sluníčku. Zkuste ji posadít do polostínu a uvidíte – kvést bude, ale jen tak na půl plynu, a ta úžasná vůně? Skoro k ničemu. Navíc se keřík začne řídnout, bude vypadat ubledle a stanou se z něj snadná kořist pro nemoci a škůdce.

Co se týče půdy, tady není levandule o nic méně vybíravá. Chce lehkou, propustnou zem, kde voda hezky odtéká. Mokré nohy prostě nesnáší. Máte doma těžkou jílovitou hlínu? To je problém. Voda v ní stojí, kořeny začnouhnít a je po levanduli. Ale dá se to spravit – přimíchejte do půdy hrubý písek, štěrk nebo pemzu. Půda se tak provzdušní a voda bude protékat, jak má.

Ideální pH se pohybuje mezi šesti a osmi – tedy od lehce kyselé po zásaditou půdu. V hodně kyselé zemi se levanduli nedaří, chybí jí živiny a vypadá bídně. Když máte kyselou půdu, přidejte před výsadbou vápenec nebo dolomit. A tady je jedna zajímavost – levandule má ráda chudší půdu, podobnou té ze skalnatých středomořských kopců. Není to žádný žrout.

Když připravujete místo pro výsadbu, zkuste do půdy zapracovat kamínky nebo štěrk. Nejen že pomůžou s odvodněním, ale také drží teplo, což levandule miluje. A pozor – neřiťte se s hnojením! Zvlášť dusíkatá hnojiva jsou past. Rostlina pak honí listy místo květů a v zimě je mnohem citlivější na mráz. Levandule raději občas trochu vyschne, než aby plavala ve vodě. Když jí vyberete správné místo a připravíte půdu, jak má být, odmění vám to bohatou nádherou po celá léta.

Výsadba levandule na jaře nebo podzim

Výsadba levandule v zahradě – to je moment, na kterém opravdu záleží. Od toho, jak a kdy ji zasadíte, se odvíjí, jestli se vám bude dařit nebo bude spíš trápení.

Nejlepší čas? Duben až květen, když už máte jistotu, že mrazíky definitivně pominuly. V tu dobu je půda krásně prohřátá, levandule se rychle zakoření a má před sebou celé léto na to, aby pořádně posílila. Tahle jarní výsadba dává smysl hlavně v oblastech, kde zimy nebývají zrovna mírné – rostlinka prostě potřebuje čas na to, aby se pořádně uchytila dřív, než přijdou mrazy.

Jenže pozor – na jaře nesmíte zapomenout na pravidelnou zálivku těch prvních pár týdnů. Jarní slunce umí pěkně pálit a mladá levandule ještě nemá kořeny natolik silné, aby si vodu dokázala vytáhnout z hlubších vrstev půdy. Na druhou stranu ji nezalejte! Levandule opravdu nesnáší mokro. Půda má být vlhká, ano, ale rozhodně ne rozbabělá.

A co podzim? Září až říjen taky funguje, má to své kouzlo. Půda je ještě teplá po létě, takže kořeny krásně rostou, a přitom ty chladnější dny a občasný déšť znamenají pro rostlinu menší stres. Podzimní výsadba se vyplatí hlavně tam, kde jsou zimy mírnější. Levandule pak má celou zimu na to, aby si v klidu vytvořila pořádný kořenový systém, a na jaře pak přímo exploduje růstem.

Jak se rozhodnout? Podívejte se na svou zahradu. Máte těžší hlínu, co drží vodu? Pak raději volte jaro – podzimní vlhko by mohlo kořenům uškodit. Lehčí, propustnější půda? V tom případě klidně zkuste podzim.

Ať už si vyberete jakékoli období, základ zůstává stejný. Levandule chce slunce, minimálně šest hodin denně, a pořádně propustnou půdu. Když máte těžší půdu, přimíchejte do ní hrubý písek nebo štěrk – to zázraky dělá. A nezapomeňte na odstupy: dejte rostlinám tak třicet až čtyřicet centimetrů prostoru, ať mají místo se rozrůst a vzduch kolem nich pořádně proudí. Tím předejdete problémům s plísněmi a dalšími houbovými chorobami.

Zalévání a hnojení během vegetačního období

Levandule je rostlina, která v zahradě potřebuje trochu jiný přístup než většina běžných květin. Možná vás to překvapí, ale nadměrné zalévání je pro ni mnohem horší než občasné sucho. Vždyť pochází ze Středomoří, kde je zvyklá na sušší podmínky a propustnou půdu. Když ji budete zalévaný moc často, spíš jí ublížíte než pomůžete.

Na jaře, když levandule začíná probouzet k životu a objevují se první nové výhonky, stačí většinou přirozené srážky. Tání sněhu a jarní deště obvykle dodají dostatek vody. Samozřejmě, pokud máte mimořádně suché jaro, můžete ji zalít jednou týdně – ale vždycky si nejdřív osaháte půdu. Je suchá? Teprve pak sahejte po konvi. A zaléváte nejlépe ráno, aby měla rostlina celý den na to zbavit se přebytečné vlhkosti.

Když přijde léto, záleží hodně na tom, kde bydlíte a jaké je počasí. Levandule na slunném místě s dobře propustnou půdou zvládne i delší období bez vody. Jenže když přijdou opravdová vedra a týdny neprší, přidejte jí trochu vody zhruba jednou za deset až čtrnáct dní. Důležité je lít vodu přímo ke kořenům, ne shora na celou rostlinu – to by mohlo způsobit plísně a zničit krásné květy.

S hnojením to není vůbec složité, protože levandule má na živiny docela skromné nároky. Víte, co se stane, když ji přehnojíte? Vyžene spoustu zelené hmoty, ale květů bude málo a nebudou tak voňavé. To přece nechcete. Během roku stačí dvakrát. Poprvé na jaře, třeba v dubnu, když začíná růst – použijte organické hnojivo s menším množstvím dusíku, ideální je zralý kompost nebo speciální hnojivo pro středomořské byliny.

Podruhé můžete přihnojit po hlavním řezu, kdy už odkvete, někdy v polovině léta. To jí pomůže se zregenerovat a možná vás ještě odmění dalšími květy. Když sáhnete po minerálním hnojivu, hledejte takové, kde převažuje fosfor a draslík – ty podporují kvetení a odolnost. Dusík naopak není vhodný, protože způsobí měkký růst a levandule bude méně voňavá.

Pravidelně kontrolujte půdu kolem rostliny – měla by zůstat propustná. Skvělý trik je obložit levanduli štěrkem nebo drobnými kamínky. Pomáhá to udržovat správnou vlhkost, plevel nemá šanci a navíc to připomíná přirozené prostředí, kde levandule doma. Na podzim pak zalévaní postupně omezujte, až ho úplně zastavíte. Rostlina potřebuje čas připravit se na zimu a odpočinout si.

Pravidelný řez pro udržení kompaktního tvaru

Levandule potřebuje pravidelný řez, jinak z ní časem vznikne rozcuchaný keř, který ztratí svůj půvab. Možná jste to už někdy viděli – zespodu se vytvoří dřevnaté holé větve, které se roztahují do všech stran, a celá rostlina působí zanedbaně. Přitom stačí pár jednoduchých kroků v pravý čas a levandule si zachová krásný kompaktní tvar po celá léta.

Řez provádíme dvakrát do roka. První přijde na řadu hned po odkvětu, většinou koncem léta. Stačí odstranit odkvetlé květy i s kouskem stonku – zhruba třetinu výšky. Tady je důležité něco vědět: nikdy neřežte hluboko do starého dřeva. Levandule totiž z těch starších částí téměř neraší. Vždycky se držte zelené části stonku, kde vidíte mladé výhonky a listy.

Druhý řez má na svědomí jarní vzhled celého keříku. Nejlepší čas? Březen nebo duben, když už jsou ty nejhorší mrazy za námi, ale rostlina ještě pořádně nerozjela. Teď můžete být trochu odvážnější – zkraťte výhonky klidně na polovinu nebo i víc. Pořád ale platí to pravidlo se starým dřevem.

Co se stane, když řez zanedbáte? No, asi tušíte. Větve se začnou ohýbat, střed vypadne a místo pěkného kulatého keříku máte takový rozcuchaný kruh s dírou uprostřed. Někdy to připomíná rozhozený chomáč vlasů. Pravidelný řez každý rok je prostě základ – jen tak přiměřete levanduli, aby tvořila nové výhonky odspodu.

K řezu použijte ostré nůžky, které jsou čisté. Čistý řez se lépe hojí a nehrozí, že se do rány dostane nějaká nemoc. Po řezu můžete levanduli trochu nakrmit kompostem nebo hnojivem na středomořské rostliny – pomůže to s tvorbou nových výhonků.

S mladými rostlinami to berte opatrně. První dva roky po vysazení je hlavně o tom, vytvořit správný tvar a podpořit větvení. Dokonce můžete odstranit květenství ještě před rozkvětem, aby rostlina dávala energii do kořenů a listů. Až od třetího roku můžete řezat víc.

A co dělat se starou zanedbanou levandulí? To je otázka. Razantní řez může být riskantní – rostlina se nemusí vzpamatovat. Lepší je postupovat po etapách během několika let a opatrně ji omladit. Nebo prostě vysadit novou. Někdy je to nejrozumnější řešení.

Levandule v zahradě je jako tichá modlitba přírody, která voní po slunci a uklidňuje mysl každého, kdo se k ní sklání. Je to rostlina moudrosti, která nás učí trpělivosti a odměňuje nás svou křehkou krásou po celé léto.

Markéta Zahradníková

Ochrana levandule před mrazem v zimě

Levandule je prostě skvělá – voní, krásně vypadá a dokáže proměnit každou zahradu v kousek Provence. Jenže když přijde zima, začíná pro ni náročné období. Mráz, vítr, vlhko... to všechno může vaší levanduli pořádně zatápět. Jak ji na zimu připravíte, to rozhodne, jestli na jaře znovu zakvetě, nebo skončí jako smutná hnědá větvička.

Nejdřív je dobré vědět, s jakým druhem levandule vlastně pracujete. Máte-li tu klasickou úzkolistou, můžete být v klidu – ta zvládne i patnáct stupňů pod nulou. Ale když jste si pořídili tu okrasnou s výraznými květy, jako je třeba stoechas, pozor. Ta je citlivka a mráz ji může pěkně zlobit. Prostě každá levandule má trochu jiné nároky, a to se hodí vědět.

S přípravou na zimu bychom měli začít už v srpnu. Zní to brzy? Možná, ale má to svůj důvod. Od srpna přestaňte levanduli hnojit. Rostlina potřebuje zpomalit, připravit se na klid. Když ji budete dál krmit živinami, vytvoří nové měkoučké výhonky – a ty jako první zmrznou. Stejně tak uberte zalévání. Mokrá půda plus mráz se totiž rovná průšvih pro kořeny.

Teď k té zimní ochraně samotné. Základ je dobrý odtok vody. Levandule nesnáší, když jí moknou nohy, a v zimě je to obzvlášť nebezpečné. Přimíchejte kolem ní do půdy písek nebo štěrk – voda bude lépe odtékat a kořeny zůstanou v bezpečí.

Mulčování? Ano, ale ne byle jaké. Kolem báze rostliny nasypte štěrk nebo kamínky. Pomůže to s odtokem a kořeny budou mít aspoň trochu izolace. Ale pozor – žádné listí ani kůru! Ty drží vlhko a levandule by vám mohla začít hnít.

Když bydlíte někde, kde zimy opravdu kousají, zabalte levanduli do netkanky nebo speciálního ochranného krytu. Materiál musí dýchat, ale zároveň ochrání před mrazivým větrem a těmi nejhorším mrazíky. Jen nezapomeňte kryt na jaře včas sundat – jinak se pod ním rostlina zadusí nebo začne plesnivět.

A co levandule v květináčích? Ty to mají opravdu těžké. Kořeny v nádobě jsou mnohem víc ohrožené než ty v zemi. Nejlepší je přesunout květináče k jižní zdi domu nebo do nevytápěné skleníkové místnosti, kde teplota neklesne pod nulu. Nemáte takové místo? Pak aspoň obalte nádoby izolací a postavte je na dřevěné podložky, ať nemají přímý kontakt se zmrzlou zemí.

Víte, příprava levandule na zimu není žádná věda. Stačí jí věnovat trochu pozornosti na podzim a ona vám to na jaře vrátí nádhernými fialovými květy a tou neodolatelnou vůní. Zkrátka malá investice času teď, velká radost později.

Sklizeň květů v plném rozkvětu

Levandule patří mezi nejoblíbenější zahradní rostliny – okouzluje nejen svou krásou, ale hlavně tou nádhernou vůní a léčivými vlastnostmi. Víte, kdy přesně sklidit květy, abyste z nich vytěžili maximum? Právě v plném rozkvětu obsahují nejvíc esenciálních olejů a aktivních látek. Na tom, kdy levanduli seříznete, opravdu záleží – ať už plánujete květy sušit, vyrábět z nich olej nebo jen krásně zdobit domov.

Kdy je ten správný čas? Když jsou květy plně rozvinuté, ale ještě se nerozpadají. Poznáte to snadno – na každém stonku je otevřená asi třetina až polovina drobných kvítků a barva je nejsytější, nejintenzivnější. Většinou to vychází někdy v červenci nebo srpnu, podle toho, kde bydlíte a jakou odrůdu pěstujete. Nejlepší je vyrazit ráno, až oschne rosa. Rostlina je v tu chvíli plná energie a esenciální oleje jsou nejvíc soustředěné.

Při sklizni si dejte záležet – postupujte šetrně a systematicky, ať rostlinu nepoškodíte. Stonky řežte ostrým nožem nebo zahradnickými nůžkami asi deset až patnáct centimetrů pod květenstvím. Tenhle způsob řezu má skvělý vedlejší efekt – podpoří tvorbu nových výhonů a keř si zachová pěkný kompaktní tvar. Máte levanduli vysazenou ve větším? Klidně použijte nůžky na živý plot, půjde to rychleji. Jen pozor, abyste neřezali moc hluboko do dřevnatých částí.

Se sklizenými stonky neotálejte – co nejdřív je zpracujte nebo zavěste k sušení, jinak přijdete o tu úžasnou vůni. Svažte je do malých svazků a pověste hlavou dolů někam, kde je stín, vzduch a kde to dobře větrá. Přímé slunce by květům vyhnalo barvu a zhoršilo kvalitu. Teplota by ideálně neměla přesáhnout dvacet pět stupňů – při vyšších teplotách se totiž cenné silice vypařují.

A víte co? Pravidelná sklizeň má ještě další výhody. Když odstraňujete odkvetlé květy, rostlina se rozhodí a vytvoří nové výhony. Někdy dokonce na podzim znovu vykvetne. Tenhle postup udržuje levanduli v dobré kondici a zabrání tomu, aby se příliš rozrostla a zdřevnatěla. Neodkládejte sklizeň moc dlouho po rozkvětu – čím déle čekáte, tím slabší bude vůně.

Levandule sklidená ve správný moment si udrží vůni i barvu celé měsíce. Stane se krásnou vzpomínkou na letní dny plné slunce a tepla.

Sušení a využití levandulových květů

Levandulové květy jsou opravdový poklad každé zahrady. Stojí za to věnovat jim pozornost nejen když kvetou, ale hlavně po sklizni. Když levanduli správně usušíte, zachováte si tu úžasnou vůni a léčivé účinky na celý rok dopředu.

Nejlepší čas na sklizeň? Ráno, když už rosa oschla, ale slunce ještě pořádně nepálí. V tu chvíli mají květy nejvíc těch cenných silic. Ustřihněte celé stonky těsně nad prvními listy – rostlina vám to poděkuje tím, že se víc rozvětví a příští rok bude ještě bohatší.

Po sklizni svažte stonky do malých svazečků, dejte dohromady tak deset až patnáct stonků, ne víc. Když jich namačkáte příliš, vzduch mezi nimi špatně proudí a celá krása vám může zplesnivět nebo ztratit vůni. Zavěste svazky hlavou dolů někam, kde je sucho, tma a pořádně to tam větrá. Slunce by totiž ty vonné látky zničilo a z krásné fialové barvy by zbyla jen šedá.

Teplota kolem dvaceti až třiceti stupňů je tak akorát. Počítejte zhruba se dvěma až třemi týdny sušení – záleží na tom, jak je u vás vlhko a teplo. Poznáte to snadno: stonky se začnou lámat jako suchá větvička a květy se rozpadnou, když se jich lehce dotknete. Pak stačí přejet rukou dolů po stonku a květy vám zůstanou v dlani. Usušené uložte do skleněných sklenic nebo látkových pytlíků, schované před světlem si drží vůni i několik let.

Co všechno se s nimi dá dělat? Toho je! Do čaje přidáte pár květů a máte skvělý prostředek na uklidnění, pomůže vám usnout a zažene úzkost. Můžete je dát i do pečení – představte si sušenky nebo dort s jemnou květinovou chutí. Na jihu Francie je levandule v kuchyni úplně běžná.

Klasika jsou vonné sáčky do skříně. Naplníte malý látkový pytlíček sušenými květy a strčíte ho mezi prádlo. Levandule vám spolehlivě odežene moly a prádlo krásně voní. Nebo si můžete uplést věnec – vypadá nádherně a celý byt provoní.

Do koupele sypte květy přímo do vody, svaly se uvolní a hlava odpočine. Levandulový olej funguje skvěle na drobná popálení, škrábance nebo problémy s pletí. A když si doma uděláte mýdlo nebo tělové máslo s levandulí? To je péče o pokožku, za kterou byste v obchodě zaplatili majlant, a tady máte všechno přímo ze zahrady.

Rozmnožování levandule řízkováním nebo semeny

Levandule patří mezi ty rostliny, které si v zahradě zamilujete na první pohled – a co víc, můžete si je snadno rozmnožit sami. Máte dvě možnosti: buď použijete řízky, nebo zkusíte semínka. Obě cesty vedou k cíli, jen každá hodí se na něco jiného.

Rozmnožování pomocí řízků je nejrychlejší a vlastně i nejjistější varianta. Představte si, že máte krásný keřík s úžasnou vůní a chcete přesně takový další – řízek vám to zaručí. Všechno bude stejné: barva květů, vůně, růst. Kdy na to? Nejlépe začátkem léta nebo na podzim, kdy rostlina aktivně roste, ale zároveň ji netlačí vedra nebo mrazy.

Jak na to? Vyberte si zdravé výhonky z letošního roku, které ještě nekvetly a nejsou úplně ztvrdlé. Stačí vám kousek dlouhý tak deset až patnáct centimetrů. Ze spodní části otrháte lístky, nahoře je necháte – rostlinka tak méně vysychá. Můžete špičku namočit do zakořeňovacího přípravku, který pomáhá, ale upřímně? Levandule často zakoření i bez něj.

Teď řízky zasaďte do směsi písku a běžné zeminy – půl na půl. Tahle kombinace hezky propouští vodu a nic se nezamokří. Udržujte půdu lehce vlhkou, ale rozhodně ne mokrou, protože by vám to mohlo začít hnít. Postavte si je někam na světlo, ale ne na přímé slunce. Za měsíc, možná dva, by měly pustit kořínky. A pak na jaře? Hurá ven na záhon.

Pěstování ze semínek je sice zdlouhavější záležitost, ale když potřebujete hodně rostlinek najednou – třeba na živý plot nebo větší záhon – je to skvělá volba. Levandule má ale svá pravidla: semínka musí zažít zimu. Nebo aspoň lednici. Dejte je tam na tři čtyři týdny před výsevem a bude to stačit.

Na jaře pak semínka vysejte do plytčích misek s dobrou výsevní zeminou. Jen je zlehka přikryjte – levandule ke klíčení potřebuje světlo. Misky si dejte někam, kde je teplo kolem dvaceti stupňů a hodně světla. Teď přijde čekání – dva týdny, možná čtyři. Důležité je pravidelně jemně postříkat, aby to nevyschlo.

Když se objeví první pořádné lístky, přesaďte každou rostlinku do vlastního květináčku. Postupně je zvykejte na venkovní podmínky a ven na záhon je dejte až po mrazech, kdy jsou dost silné. Jen počítejte s tím, že z řízků máte květy už příští rok, zatímco ze semínek se dočkáte pořádné krásy až o rok později.

Kombinace levandule s dalšími zahradními rostlinami

Levandule je zkrátka klasika, kterou v zahradách milujeme všichni. Její fialové květy a omamná vůně dokážou proměnit každý kousek zahrady v malý ráj. Jenže aby levandule opravdu zazářila, potřebuje ty správné sousedy. Nestačí jen vybrat rostliny, které k ní hezky vypadají – musíte myslet i na to, jestli spolu budou dobře vycházet po stránce pěstování. Levandule miluje slunce a půdu, kde se voda hezky vsákne, takže hledejte takové kamarády, kterým vyhovují stejné podmínky.

Představte si klasickou anglickou zahradu – růže a levandule vedle sebe. Tahle kombinace funguje už po generace a není se čemu divit. Růže a levandule tvoří dokonalý tým nejen barevně, ale levandule navíc odežene škůdce, kteří by jinak růžím šlapali po krku. Zkuste si vysadit světle růžové růže k fialové levanduli – vznikne vám jemná, romantická atmosféra. Nebo vsaďte na drama s tmavě červenými růžemi. Jen nezapomeňte, že růže jsou docela žrouty – potřebují víc vody i živin než levandule, taktakže jim dejte trochu prostoru.

Chcete moderní, přírodní zahradu? Zkuste k levanduli okrasné trávy. Kavyl, třeslice nebo ozdobnice dovedou do záhonu vnést úžasnou lehkost. Tahle kombinace vypadá skvěle a téměř se o ni nemusíte starat. Trávy se kývají ve větru, hýbou se, žijí – a vedle nich kompaktní levandulové keříky působí jako pevné kotvy. Krásný kontrast, co říkáte?

Šalvěj lékařská je další tipem, který nemůže zklamat. Obě rostliny pocházejí ze Středomoří, takže mluví stejným jazykem. Modrá nebo fialová šalvěj s levandulí ladí jak po barevné, tak po pěstitelské stránce. A co je nejlepší? Přilétnou k vám včely a motýli, že budete koukat. Vaše zahrada bude plná života, bzučení a nádherných vůní.

Santolína se svými stříbřitými lístky je jako stvořená pro doplnění levandule. Ty jemné, skoro bílé lístky vedle tmavě zelených lístků levandule vypadají prostě úžasně. Můžete z nich vytvořit nízké obruby záhonů nebo dokonce malé živé plůtky. A co víc – obě snášejí sucho jako profíci, takže zalévání? Téměř žádné.

Mochna křovitá přináší do hry žluté květy. Fialová a žlutá – to je pořádně živá kombinace, která rozzáří každý slunný svah nebo kamennou zahrádku. Obě rostliny jsou tvrdé povahy, vydrží i na chudší půdě, takže se hodí tam, kde to jiné rostliny vzdávají.

Chcete si v zahradě vykouzlit kousek Provence nebo Toskánska? Vysaďte k levanduli rozmarýn, tymián a oregano – budete mít nejen krásnou zahradu, ale i vlastní bylinkovou pokladnici. Všechny tyto byliny mají rády stejné podmínky a navzájem si pomáhají růst. A když budete vařit, prostě si zajdete do zahrady pro čerstvé ingredience.

Kosatce bradaté jsou další skvělá volba. Jejich okázalé květy v modrých, fialových nebo žlutých tónech rozkvétají dřív než levandule, takže váš záhon bude krásný už od jara. A když kosatce odkvetou? Právě nastupuje levandule a udržuje show v chodu až do konce léta.